návrh - 2021-2022 

realizace - 2024

autor -  TERRA FLORIDA a ateliér Jasné

spolupráce - Johana Passerin z Asociace lesních mateřských škol

projektová dokumentace - ing. Petr Slavík

foto -  Martin Micka

​

Lesní mateřská škola Milíčova domu je malou, ale významnou intervencí s environmentálním, vzdělávacím a komunitním přesahem. Vznikla na území dosud málo využívaného a zanedbaného prostoru pod vrchem sv. Kříže na pražském Žižkově, který je součástí plánovaného parku Zahrady pod Parukářkou podle studie týmu architekta Jiřího Pleskota. Právě tato lokalita – bez jasného charakteru, tvořená navážkou a náletovou vegetací – se stala rámcem pro vznik lesní školky v kontextu tzv. městské divočiny. I když se nenachází v hlubokém lese, jak by od „lesní“ školky mohl někdo očekávat, její principy a poslání zůstávají zachovány: umožnit dětem každodenní kontakt s přírodou, výchovu ke vztahu k prostředí a přímé prožívání ročních cyklů.

Zadavatelem projektu byla Městská část Praha 3, která školku od počátku podporovala jako součást proměny celého území. Významně se na jeho podobě podílela také ředitelka MŠ Milíčův dům. Jedním z klíčových aspektů návrhu byla úzká spolupráce architektky a krajinářské architektky již od samotného počátku projektu. Tento mezioborový přístup umožnil citlivé začlenění školky do plánovaného parku – jak kompozičně, tak funkčně. Tvarové řešení objektů, orientace pavilonů, výběr materiálů i navazující zahradní úpravy byly navrženy s ohledem na budoucí charakter veřejného prostoru, s respektem ke stávajícím přírodním prvkům, trasám i výhledům.

Areál školky o rozloze 800 m² je koncipován jako přírodní zahrada, do které jsou volně vsazeny tři dřevěné pavilony – jídelna, ložnice a toalety. Objekty nejsou trvale vytápěny, slouží pouze k dočasnému zázemí v případě nepříznivého počasí. Jídelna je jediným objektem vybaveným kamny na dřevo, umožňujícími přitopení během chladnějších dnů. Pavilony jsou navrženy z modřínového dřeva bez povrchové úpravy, se zelenými střechami a přípravou pro zarůstání popínavými rostlinami, čímž budou postupně splývat s okolní krajinou. Vzájemným usazením vytvářejí chráněný pobytový prostor – malé náměstíčko – které je přirozeným centrem života v zahradě.

Zahrada je tvořena výhradně z přírodních materiálů – kamenů, mlatu, písku a dřeva – bez dekorativních prvků, s jemnou modelací terénu, která podporuje volnou hru, pohyb a objevování. Najdeme zde prostor pro ranní kruh, ohniště, pěstební záhony a místa pro klid nebo práci. Výsadba zahrady navazuje svou druhovou skladbou na okolní stepní krajinu a přispívá ke zvýšení biodiverzity, zlepšení mikroklimatu a vizuální regeneraci místa. Vzrostlé dřeviny byly z větší části zachovány a nově vysazené stromy a keře budou v budoucnu tvořit přirozený stín i bariéru proti rušivým vlivům města. Školka je v současné době dočasně oplocena z bezpečnostních důvodů, ale i toto oplocení je využito jako opora pro popínavé rostliny a stane se součástí živé zelené struktury.

Voda je do areálu přivedena, ale využívána velmi úsporně – s důrazem na její opětovné použití, například pro zálivku, prostřednictvím sběru dešťové vody do retenčních nádob. Všechny zpevněné plochy jsou propustné. Toalety jsou kompostovatelné a nezávislé na kanalizační síti. Školka je tak téměř soběstačná a funguje mimo klasické technické sítě, v duchu principů lesních mateřských škol.

Z pedagogického hlediska školka navazuje na koncept environmentální výchovy MŠ Milíčův dům a je provozována ve spolupráci s Asociací lesních mateřských škol. Vytváří zázemí pro 18 dětí a jejich průvodce, přičemž rozhodující část dne probíhá venku, v přímém kontaktu s okolním prostředím. Jednoduché interiéry slouží pouze jako funkční přístřeší – ponechávají prostor pro rozvoj představivosti a samostatné aktivity dětí.

Součástí školky je také spolupráce s rodičovskou komunitou, která se aktivně zapojuje do chodu zařízení, péče o zahradu i pořádání slavností. Tento rozměr přispívá ke vzniku sociálních vazeb, lokální identity a dlouhodobému vztahu k místu. Lesní školka se tak stává iniciačním bodem celkové přeměny zanedbaného území na hodnotnou součást městské krajiny – malou, ale významnou kapkou udržitelnosti v centru města.

Školka je postavena na principech lesních mateřských škol – děti tráví většinu času venku, mají přímý kontakt s přírodou, učí se vnímat roční cykly, rostliny i krajinu. Avšak tato školka, navzdory svému názvu, není v lese. Neodehrává se v hluboké divočině, ale v její městské obdobě – v prostoru, který je nejasný, zarůstající, dlouho přehlížený. Je to stepní školka ve městě, mezi akáty, topoly, hromadami navážky a výhledy na žižkovskou věž. Z místa je vidět Central Park i městská struktura Prahy. Tato školka představuje jiný typ divočiny – takové, která je součástí města a přesto v sobě stále nese potenciál pro přírodu, hru, ticho a růst.

Tímto přístupem školka nejen navazuje na ideu lesních školek, ale rozšiřuje ji – ukazuje, že přírodu lze vnímat i tam, kde není samozřejmá. Vychovává děti k udržitelnosti přímo v městském prostředí, v prostoru, který pro ně může být přirozenou krajinou dětství. Učí je chápat, že vztah k přírodě se nerodí jen v lese, ale i na kamenité cestě mezi keři, u ohniště v zahradě nebo ve stínu nově vysazeného stromu.

V tomto smyslu je školka iniciačním bodem proměny – nejen fyzické, ale i hodnotové.